Početla jsem co se dalo a usodila, že všechno je lepší než si hlídat čím a kdy se láduji. Tak to teda zkusím
Jak líže kočka nevím, ale usoudila jsem, že vhodný nástroj by mohl být taková věc co má v podstatě namotaný pytlík od pomerančů na rukověti. Je to v koupelně můj nejpoužívanější nástroj, protože kvůli mým obludným rozměrům si nikam nedosáhnu a taky nějaký génij namontoval kohoutky moc vysoko, tak tím ovládám válíc se ve vaně i přítok vody.
Musela jsem do sklepa vytáhnout kýbl 12ti litrový, menší bych si mohla zarazit a rýsovací prkno.
Jak jsem již zmínila své rozměry, nezůstala škvírka, kterou bych ten nástroj strkala do vody a taky nohy na vanu, nevím ale asi by to bylo nepohodlné a kdoví jestli by se celá konstrukce nezhroutila. Zvolila jsem velký lavor, položila před kýbl a že si na okraje položím i nohy. Ještě někomu doma ukradnout teplé fusekle, donést do koupelny budík a bylo připraveno.
První věc, která se zadařila, zapoměla jsem, že není vypnutá sprcha a když jsem chtěla napustit vodu, tak to na mne cáklo, až mi to uhasilo cigaretu. Převlíct a nanovo. Nejhorší bylo se nějak na tom kýblu vycentrovat, aby třecí místo bylo vůbec dostupné. Pak jsem opatrně nandala nohy na lavor a těšila se, že těm balastům budu vykládat, kudy mne mají opustit. Ještě než jsem stačila zaujmou polohu, chytla mne křeč do obou lýtek a levé hýždě. Tak jsem se chvilku kroutila, jestli to nepovolí. No nepovolilo, tak jsem to vzdala
Zítra zkusím znovu
